Žádný jinověrec nesmí vkročit do města uprostřed pouště, duchovního středobodu islámského světa. Jeho směrem by se každý den mělo modlit na 1,4 miliard věřících, kteří nemohou vynechat ani hadž, pouť do Mekky. Jejím vrcholem je obkroužení černé krychle zvané Kaaba, která stojí uprostřed Velké Mešity.
Nejposvátnější místo Islámu se dnes krčí mezi jeřáby a ve stínu monstrózní, 600 metrů vysoké věže s hodinami, jejichž ciferník má průměr 43 metrů a z nějž lze odečíst čas prý i ze vzdálenosti 20 km. Město je dobrou alegorií role, kterou mohammedova víra v muslimském světě skutečně hraje.
Nemocné srdce
Se svojí bohatou historií a spirituálním odkazem si dnešní Mekka hlavu příliš neláme. Domů z éry osmanské nadvlády byly v posledním desetiletí strženy čtyři pětiny, veřejné toaletě musel ustoupit i půldruhého tisíce let starý dům prorokovy první ženy Chadídži. (Na svou dobu neobyčejně emancipované obchodnice, mimochodem o 15 let starší, než manžel.) Na místě, kde donedávna stál dvůr Mohamedova druha Abú Bakra, se dnes tyčí Hilton.
Kořeny mohammedovy víry se tedy ztrácejí pod tunami betonu. Obyvatelé starého města jsou vyháněni, aby uvolnili místo věžákům. Ty se na pohlednicích a jiných zobrazeních Mekky mění zpátky ve staré domy pomocí Photoshopu.
Duchovní se ničení kořenů náboženství nebrání, naopak je podporují. Se Saúdy v zemi vládne ultrakonzervativní wahhábitská odnož Islámu, jejíž puritánský výklad prorokova učení odmítá veškeré modlářství, které prý odvádí od čisté víry.
Ale ani samotná hadž už není to, co bývala. Namísto mnohaměsíční nebo alespoň několikadenní cesty plné rozjímání jde o obrovský byznys, který nabízí jednodenní rychlopouť s přespáním v obřím hotelu stejně, jako VIP program s odvozem limuzínou a luxusním apartmá v hotelu Fairmont s výhledem na Kaabu.
Ve jménu koho, čeho
Náboženství však v Arabském světě není jen výnosný obchod, ale také oblíbený nástroj politiky. Ať jako šidítko či jako nejpřesvědčivější zástupný důvod. Na Blízkém východě se konflikty o moc a zdroje běžně kryjí za fíkový list svaté války.
Mistrně Islám zneužívá právě saúdský režim. Jednak k šíření vlivu v zahraničí, když Saúdové sponzorují stavbu obřích mešit, zřizování madras nebo sociální služby na Balkáně a Kavkaze. Ani Katar se v Palestině neangažuje jen z lásky k bližnímu. Korán v arabském světě legitimuje také kdejaké represivní opatření vůči vlastním občanům.
Kdysi tak zářící islámská civilizace zažila staletí úpadku, do kterého jej uvrhly vpády křižáků a Mongolů stejně, jako expanze Osmanů a kolonizace Evropany. Protože si neprošel vlastním osvícenectvím ani postupnější průmyslovou revolucí, přijímal islámský svět modernu jen velmi selektivně. Třeba kritické myšlení a nonkonformita se místním despotům příliš nehodily, zato bezuzdný konzum se ujal o to víc.
Bohatá města arabského světa připomínají lesy mrakodrapů, pod kterými se to hemží těmi nejluxusnějšími auty na cestě z golfového klubu do obřího nákupního centra s indoor sjezdovkou. Materialismus se žije nejošklivěji na Arabském poloostrově, ale i v chudších zemích lidé sní spíše o ipadu než o svaté válce. To nesvědčí o všeobecné hluboké religiozitě, jako spíš o rozpadu tradičních hodnot a odklonu od náboženského cítění.
A co fundamentalismus a pálení amerických vlajek v televizi? V prvé řadě bývá náboženství podobných projevů jen zástěrka, viz o pár odstavců výše. Agresivita jedinců a frustrace mas navíc nejsou znakem síly, ale slabosti. Jejich zdrojem jsou chybějící perspektiva a pocity méněcennosti, kterýžto princip bychom pohledem na nedávné dějiny Evropy měli znát velmi důverně.
Jakápak ofenzíva
I tolik vzývaná expanze Islámu na starý kontinent se při bližším pohledu ukáže být jen fata morgánou. V Německu stojí kolem dvou stovek mešit, které odpovídají počtu a etnicitě věřících v jejich okolí. S kapacitou 1200 věřících patří mešita Merkez v Duisburgu mezi největší muslimské svatostánky na kontinentě, většinou však jde o jednoduché prostory na průmyslovém okraji měst či modlitebny na dvorech kreuzberských činžáků. Netečou zde žádné saúdské peníze, mešity jsou financovány komunitou a často spravovány některým z velkých spolků, jakým je DİTİB.
Ano, migrace z muslimských zemí do Evropy stoupá a v příštích desetiletích dramaticky poroste. Ne jako strategie zlých muselmanů na ovládnutí kontinentu, ale jako důsledek globálních klimatických změn, které budou na severu Afriky a v Arábii mimořádně bolet.
Ale proč se vlastně muslimský svět plácá v tak hluboké krizi, a co to znamená pro Evropu? Přidejte prosím svůj názor do diskuze k článku, brzy napíšu jeho pokračování.