Reklama
 
Blog | Jaroslav Ostrčilík

Jak Švejk k volbám šel

Taky dnes volíte „takticky“, „racionálně“, „menší zlo“? Proti Zemanovi, tomu či onomu? Jestli je toto naše představa svobodné demokratické volby, tak jsme něco hodně nepochopili.

V parlamentních volbách 2010 se velká část z nás pokusila nenechat svůj hlas „propadnout“ volbou takzvaného menšího zla. Jak to dopadlo, víme: strany jako KDU-ČSL a SZ, s jasným programem (viz vysoce chválená hospodářská část toho zeleného z pera kolektivu kolem Tomáše Sedláčka) a silným hodnotovým zakotvením, byly ze Sněmovny odvoleny ve prospěch bezobsažných marketingových projektů na jedno spláchnutí.

V televizi říkali

A průzkumy preferencí, na které jsme se tak naléhavě odvolávali? ČSSD nakonec dostala přibližně o třetinu méně hlasů, než bylo predikováno, SZ polovinu, oproti tomu TOP09 či VV zhruba dvojnásobek. Bavíme se přitom o číslech trojice etablovaných agentur; v předvolebním boji se z různých stran šermovalo i úplně jinými hausnumery.

Reklama

Vtipné je i srovnání průzkumů napříč agenturami: například v krajských volbách 2012 se rozcházely i o 70% (konkrétně KSČM v Pardubickém kraji dle ppm factum resp. týmu SCaC a STEM/MARK; podobně nesourodé výsledky si agentury vycucaly z prstu i pro další kraje, např. Královéhradecký).

Můžeme se utěšovat, že jde jen o diletantství, nebo za tím vším hledat záměr. Není však pochyb o tom, že náš průzkumový fetišismus výsledky voleb skutečně ovlivňuje, především poškozuje kandidáty s užším či méně disciplinovaným elektorátem. Strach nahánějící je však i okolnost, jak automaticky se průměrný volič nechá zmanipulovat k volbě, se kterou se neztotožňuje. A až se sebenaplňující proroctví potvrdí, ještě se plácá po zádech, jak to dobře zařídil.

A když (opět) to dopadne, jak si nikdo nepřál? Kalkul holt nevyšel, můžou za to média, já jsem každopádně z obliga. Svým způsobem obnažuje volba podle průzkumů i chybějící zodpovědnost mnohých z nás při výkonu svých občanských povinností.

Jdu na to chytře

Taktizování u minulých parlamentních voleb republiku evidentně nezachránilo, ale skončilo spíše tím, čemu mělo zabránit. Zredukování volebního práva na komoditu, se kterou se šmelí, jak média pískají, ale zapustilo hluboké kořeny a má se o víkendu ve velkém stylu opakovat. Kdo ví, mnoho z nás si svobodnou volbu z vlastní vůle možná ani neumí představit.

Vždyť hlas do urny vhozený z přesvědčení přece „propadá“! Máloco vystihuje českou mentalitu tak, jako právě tento názor. Oportunistická volba menšího zla, schovávající se za předpokládanou náladu většiny, je jediná správná a rozumná. Hlas tomu, v co věřím, je naopak vysmíváno jako naivní, hloupé, ba nebezpečné. Těmito vzorci přemýšlíme i o Evropské unii (dotace ano, zodpovědnost za celek ne) či argumentujeme proti aktivnímu občanství a altruismu obecně.

A volba tzv. menšího zla? Tato taktika nám možná zajistila přežití všech zvratů minulého století, ale otázkou je, za jakou cenu. Třeba komunistickou totalitu jsme sice úspěšně vyseděli, ale záda hrbená za normalizace ještě dlouho nenarovnáme: pocit celospolečenské sounáležitosti a všeobecně sdílené pozitivní identity budou hřát nejdříve naše děti, pokud se je v české kotlině vůbec kdy podaří vybudovat. S vaším hlasem je to stejné: opravdu to bude váš prezident(ka), když jej či ji zvolíte se zaťatými zuby? Sebevědomé občanství rozhodně vypadá jinak.

Tomu to natřu

Nepatřičná opatrnost, nebo chcete-li zbabělost, samozřejmě není jediným zdrojem tohoto patologického volebního chování. Průměrný český volič toho o stranách či kandidátech ví jen těch pár zkratek, co včera zachytil u Moravce, a/nebo je vidí silně polarizujícími brýlemi ideologie a dogmat (o to vyhraněji, že si to odmítá byť jen připustit). Argumenty mimo šablonu tak nejsou brány v potaz, což kompetenci u volební urny samozřejmě nepřidá.

S tím souvisí i další oblíbená metoda českého politologa-amatéra, volba proti. Nemám-li jasný názor či hodnotový kompas, vlastně mi ani nic jiného nezbývá. Tento postoj zrcadlí i všeobecné znechucení z politického provozu, zároveň však je jedním z mnoha příčin stavu věcí, který mnoho důvodů ke spokojenosti skutečně nenabízí.

Pro tentokrát se zkusme nebát a volit tak, abychom se v zápětí nemuseli stydět. Dejme svůj hlas tomu či té, kdo je nám skutečně nejblíže. Nad volbou se zamysleme, existuje přece wikipedie, google a podobně: fakta jsou lepším vodítkem než předsudky a mlhavé pocity. Zní to banálně, ale jak víme, v tuzemsku je poctivé volení stále divokou avantgardou.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama